VYHLÁŠKA ze dne 17.10.2017, kterou se mění a vyhláška č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů

Předčasně narozené děti mohou mít, na rozdíl od dětí narozených v řádném termínu, nedostatečně vyvinutý imunitní systém, tj. přechodnou imunodeficienci, která se může podílet na nedostatečné imunitní odpovědi po očkování a rovněž může vést ke zvýšenému riziku postvakcinačních nežádoucích účinků. Ačkoli se v posledních desetiletích většina odborných společností ve světě kloní k očkování nedonošených dětí v chronologickém věku a to nezávisle na gestačním věku novorozence (tj. délky těhotenství vyjádřené počtem týdnů), obezřetnost při takovém očkování zůstává stále na místě. V květnu 2015 vydala Česká neonatologická společnost spolu s Českou společností alergologie a klinické imunologie stanovisko k očkování těchto dětí, ve kterém vyjádřila vhodnost odložení zahájení pravidelného očkování do 4-6 měsíců chronologického věku dítěte.

Dětské pravidelné očkování proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b, dětské přenosné obrně a hepatitidě typu B se v České republice provádí ve schématu 3+1. Toto schéma bylo v České republice poprvé zavedeno v roce 1991 a bylo používáno pro očkování s vakcínou proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli později rozšířenou také o složku proti hemofilovým nákazám typu b (Alditepera v letech 1991-2000 a Tetract-Hib v letech 2001-2006). Od roku 1958 až do roku 1991 se nejmladší dětská populace v České republice očkovala výhradně ve schématu 2+1.

Uspořádání obou schémat vychází z obdobného principu, tj. ze základního očkování, které tvoří 2 nebo 3 dávky podávané v minimálním intervalu 1 měsíce a jedné posilující dávky podané o minimálně 6 měsíců později. Maximální intervaly nebyly nikdy stanoveny, ačkoli někdy bývají mylně přiřazovány hornímu rozpětí doporučených intervalů, tj. 2 měsíce u základních dávek a 12 měsíců u posilující dávky.